Bydlím na venkově, v těsné blízkosti města, kde chodím do práce, na úřady a nakupuji v supermarketu. Doma na venkově trávím volný čas a víkendy v klidném a čistém prostředí. Ideální kombinace, řekli byste, jenže ono to prostředí není zase až tak čisté...
Člověk při své touze po usnadnění si života na zemi vymyslel spoustu chytrých věcí, které mu zpočátku přinášely nevídaný užitek, nicméně postupem času se z nich začal stávat problém. Vyhořelé jaderné palivo z Temelína není pro naši obec aktuální hrozba, nicméně trubky z PVC (polyvinylchlorid), sáčky z PE (polyethylen), fólie z PP (polypropylen) a především legendární PET láhve (polyvinyltereftalát) představují doslova časovanou bombu.
V naší obci totiž žijí spoluobčané, kteří mají tendenci všechno spalovat, aniž by si uvědomovali, jak moc škodí sami sobě a hlavně svému okolí. V jejich kotlích na tuhá paliva totiž probíhá nedokonalé spalování při poměrně nízkých teplotách, jehož výsledkem jsou nejen páchnoucí, barevné a hlavně jedovaté zplodiny - fenoláty, kyanidy, dehet, dioxiny, těžké kovy a ftaláty, ale také osvědčené bojové plyny chlor a fosgen.
Lidem žijícím v okolí těchto domácích chemiků může způsobit dýchání vzduchu nasyceného těmito látkami nemalé zdravotní potíže, od toxického poškození ledvin a jater až po úbytek mužských spermií a poškození plodů nenarozených dětí, rakovinové bujení nebo změny srdečního rytmu. Přitom stačí jedno nadechnutí, nebo jedno neumyté jablko, aby dioxin nebo ftalát od sousedů pozměnil jednu z milionu molekul DNA v organismu vašeho nenarozeného syna či vnuka a rakovina nebo nádor je na světě.
Jak mu potom vysvětlíte, co je na venkově tak zajímavého?
Ing.Eduard Kovařík